03.11.2014
Válka byla už čtyři dny historií, když 12. května 1945 proběhlo její poslední ozbrojené střetnutí. Američané, kterí na Příbramsko dorazili už sedmého, zasáhnout nesměli, protože jim bránila demarkační čára, procházející Slivicemi.
Mezi nedalekým Milínem a Čimelicemi se shromáždila nacistická vojska odmítající kapitulaci Rusům, která se utkala s partyzány a také s nepřítelem z "vlastních řad" - armádou generála Vlasova, která se na konci války pokoušela zvrátit svou kolaboraci s Hitlerem.
Američané je odmítli vzít do zajetí, a tak zůstali v ruské zóně, kde se spojili s místními partyzány v odporu proti Němcům, usilujícím o totéž. Vlasovci potom vybojovali poslední bitvu druhé světové války. Žádný z tehdy bojujících vojáků neměl tušení, jak nepatrný předmět ve srovnání s kaťušemi, tygry, střelami typu V2, ponorkami a bitevními loďmi stál skrytě v pozadí světové katastrofy: Longinovo kopí, kterým podle legendy římský setník probodnul Ježíšův bok.
Předmětu, který autor stejnojmenné knihy Trevor Ravenscroft nazývá Kopí osudu a o němž kdysi Hitler zaselechl: "...kdo vlastní toto kopí, ten má v rukou osud světa v dobrém i zlém...", se führer zmocnil při anšlusu Rakouska. Teprve tehdy získal sebevědomí neporazitelnosti a dějinného vyvolení. Během války je skrýval v tajném bunkru pod norimberským hradem, kde jej shodou příznivých okolností našli 30. dubna, v den, kdy Hitler v Berlíně spáchal sebevraždu, američtí vojáci - společně s obrovským množstvím uměleckých předmětů, částečně považovaných za ztracené, které nacisté nakradli po celé Evropě. Dnes se nachází ve vídeňské císařské klenotnici Schazkammer.
Zvláštním kouzlem (zřejmě) nechtěného přípomíná dnešní slivický památník stylizované Longinovo kopí...